přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
AmberJesse, SungClore, KandaceStu, JaniD66173, MaureenZfr, ClaytonHai, ZellaDamic, CortezHarr, TheronDono, JonasBeard, JasminEllz, NolanPerei, LatoshaAad, MaricelaDe, ChantalCon, vice... + 8 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Špagetový princ- 6.část
Rockerkam - Thursday, 06.09. 2007 - 14:13:23
Téma: Próza - Příběh



,,Lorenzo!‘‘ tlesknu rukama kokršpanělovi, který mě přijde přivítat. ,,Lory drží dietu,‘‘ upozorní mě kolemjdoucí pan Rossi a sám si utrhne v ledničce kus klobásy, pes si ho kupodivu ani nevšimne. ,,Ty chudáčku, ty teď musíš držet dietu jak nějaká blondýnka,‘‘ lituju ho a drbu za ušima. ,,Nazdar,‘‘ procedí Enrique vycházející z obýváku, se šrámem přes celou tvář končící někdy pod vlasy které mu museli kvůli sešití ostříhat, se zarudlýma očima a levou rukou v sádře. ,,No čau,‘‘ odpovím stejně nadšeně a zatvářím se kysele. ,,Noruš běž prosím tě s Lorenzem ven,‘‘ poprosí mě pan Rossi psíma očima. ,,Ne já půjdu,‘‘ chopí se toho hned Riccio a hned si stáhne z věšáku kokršpanělovo vodítko. ,,Ty budeš doma,‘‘ upozorní ho otec. ,,Nebudu,‘‘ pohodí Enrique hlavou. Pan Rossi posměšně pokrčí rameny a zmizí opět v kuchyni. ,,Chytej!‘‘ hodí mi rozvztekleně vodítko a odbelhá se pryč.

,,Pěkně čekej,‘‘ pohladím psa po zádech a nechám ho před nákupním střediskem. První kroky nasměřuju do obrovského knihkupectví, kde si koupím tlustý atlas světa a zahloubám se do jedné knížky s výkladem snů, když mi někdo zakryje rukama oči. ,,Ani nezkouším hádat,‘‘pobaveně se zasměju protože fakt netuším, kdo mě překvapil. ,,Neuhádla bys,‘‘ ujistí mě Sepp a sundá ruce z mého obličeje. ,,Co ty tady?‘‘ zvednu obočí udiveně. ,,Nevěřila bys že Olemarreová nám odmítla jako celé třídě půjčovat školní atlasy,‘‘ postěžuje si a pozvedne igelitku s logem knihkupectví. ,,Ale věřila,‘‘ ušklíbnu se a ukážu mu stejný atlas. ,,Taky taky?‘‘ zasměje se. ,,Nj,‘‘ udělám při vzpomínce na běsnící se učitelku, když se jí do vlastnictví vrátila polovina roztrhaných atlasů. ,,Co dělá Mia?‘‘ najednou přeskočí na jiné téma. ,,Co by měla dělat? Jí, spí, chodí do školy. . . . ‚‘‘ A kromě toho?‘‘ zachmuří se. ,,Kromě toho. . .‘‘ zamyslím se, můžu mu říct že je jí dobře?? ,,Asi nic, nevím,‘‘ odpovím opatrně. ,,Tak to jo,‘‘ povzdechne si ,,tak se měj Noro a zas někdy ciao!‘‘ Za jeho zády zvednu obočí, prodavač se uchechtne. Ještě zapadnu do drogérky na nákup potřebných věcí a do obchodu s cédéčkama, kde hltám obaly desek všech interpretů, u kterých bych nebyla proti mít je ve sbírce, jenomže jsem příliš líná na to najít si je na netu. No a nakonec neodolám butiku hned naproti, který mě přímo láká tričkem s bílým nápisem v černé barvě. Vlastně má jedinou vadu, zálibně si ho projíždím očima. . . . a o deset minut později vycházím z nákupního střediska s tričkem v igelitce. I když vycházím z druhého vchodu obchodního komplexu, vím že Lorenzo zůstal uvázaný u jedné ze dvou bonsají prvního vchodu a přímo mě zamrazí, když tlustý kokršpaněl na svém místě není!!
,,Shit,‘‘ musím si ulevit pro jistotu v angličtině a začnu přemýšlet co budu dělat. Těžko se mohl pes sám odvázat z pevného nenavíjecího vodítka a těžko by praskla karabinka, uznám, i když tuhle možnost vyloučit nemůžu, v tom případě se potuluje po celé Latině. Nebo ho někdo ukradl, napadne mě najednou a pocítím znovu prudký nával chladu. ,,Neviděla jste tady uvázaného trochu tlustšího kokršpaněla?‘‘ zeptám se z úzkostí z odpovědi bezdomovkyni, válející se o kousek dál. ,,Tlustej Petr si ho vzal na guláš!‘‘ rozřehtá se nakřáplým hlasem a odhalí při tom odporně zkažené zuby. ,,Dík,‘‘ zatvářím se kysele, poznám že si ze mě dělá srandu. Asi mi nezbývá nic jiného než se toulat po ulicích Latiny a zkusmo se ptát po kokršpanělovi, asi za hodinu se už vláčím shrbená jako stařenka, bolí mě celé tělo. . . kousek od naší školy u odpadkového koše však spatřím podezřele hnědě rezavé zvíře, jehož zjev svědčí o tom, že je řádně vykrmován. Okamžitě se napřímím. ,,Lorenzo!‘‘ křiknu na psa, hvízdnu a po těle se mi rozlije vlna úlevy, když kokr zvedne pátravě hlavu a jakmile mě zbystří, nasadí ostré tempo směrem ke mně. ,,Ty hajzlíku,‘‘ dřepnu si a chystám se, že o mě zabrzdí jako vždy, pes ale asi metr přede mnou uhne ze své dráhy a vykrouží ostrou zatáčku pryč. ,,Lorenzo,‘‘ křiknu už tišeji a pokorněji, po pátračce už nemám síly ještě nahánět psa, pravděpodobně mi ale nic jiného nezbyde. Ještě že jsme v parku u školy, běhat za psem někde na periferii to fakt ne. . . využiju toho, že Lorenzo vzhledem ke své váze není tak pohyblivý, předvedu imaginární změnu směru na druhou stranu- a hrábnu po konci vodítku. Pes se sice málem uškrtí, vzápětí ovšem pozná, kdo je tady king a nepříliš nadšeně se oba vydáme domů.

,,Ježiš, jsi v pohodě?‘‘ předstírá falešnou péči Enrique, kterého potkám hned u dveří. ,,V životě mi nebylo líp,‘‘ ujistím ho, ve skutečnosti jsem na pokraji smrti vyčerpáním. ,,Nevypadáš tak,‘‘ ryje do mě dál. ,,To se to zdá,‘‘ odseknu mu ,, stejně v poslední době vidíš nějak špatně. . . ‚‘‘ ,,Hlavně že ty vidíš dobře,‘‘ usměje se ironicky a zapadne do baráku. Lorenzovo vodítko hned dám do umývadla s mýdlem, ani nechci vědět kde ho pes táhl, protože smrdí úplně stejně. S minimálním zbytečkem energie ještě vysprchuju psa a trochu osuším. Napřímím se a promnu bolavá záda, v zrcadle na mě hledá osoba s přimhouřenýma očima, nánosem prachu ve vlasech rozcuchaných kolem obličeje. Pustím si vodu z kohoutku a strčím si pod chladivý proud celý obličej, takže nemůžu slyšet že u dveří někdo zazvonil. ,,Úsměv,‘‘ pobídne mě Mia s mobilem v ruce a když zvednu hlavu z vany, abych se mrkla co zas se děje, koupelnou se rozlehne zvuk klapnoucího foťáku. ,,Já tě zabiju,‘‘ slíbím jí vážně a nechápu co je jí tak k smíchu. ,,Mazec,‘‘ objeví se Enrique a spolu s Miou se začnou chlámat nad fotkou, vadí mi oba stejně, Enrique proto, že nyní bude mít další námět dělat si ze mě srandu a Mia mě podrazila. ,,Přeji pěknou zábavu,‘‘ popřeju jim a s ručníkem se dobelhám do pokojíčku, kde to zaparkuju přímo na posteli.

Při odporně vlézavém zvuku budíku nemám šanci se ukrýt pod peřinou, jak poznám vzápětí co ukryju hlavu co nejníž. Stále hlasitější tón mě upozorňuje že je už osm ráno a za hodinu mě čeká autobus do Ravenny, kde máme exkurzi. S klením na všechny možné a nemožné věci se v zelených kapri kalhotách a bílém tričku s dlouhými rukávy, na které jsme si vzala ještě sportovní vestu, konečně po dvaceti minutách dostavím do kuchyně, kde na mě čekají dvě pletýnky a termoska s čajem. V klidu posnídám, zabrána do úplně jiných věcí než je sledování času, takže jsme hrozně překvapená, když na kuchyňských hodinách je najednou za deset minut devět! ,,Do. . . .‘‘ vydechnu překvapeně, popadnu svačinu a metu si to sbalit batůžek, abych 8:57 vylétla z baráčku jako na dostizích. V sobotu ráno jsou ulice Ravenny téměř liduprázdné až na důchodce, kteří jsou snad na celé zemi stejní, tím myslím že jejich jedinou starostí je v sobotu ráno skočit si pro čerstvé rohlíky a hlavně na drby. ,,S dovolením,‘‘ procválám mezi dvěma babkama v šátcích, přičemž té první vyrazím z ruky tašku s nákupem. ,,Cácoro jedna, neumíš chodit pomalu? Posbírej mi to!‘‘ začne babča hulákat na celou ulici, přes rameno zjistím že se jí po chodníku rozsypaly jogurty. S jazykem na vestě doběhnu před školu, kde už stojí připravený autobus a kolem něj mí drazí a znudění spolužáci. Mia se na mě pobaveně řehtá a už z dálky mi mává. ,,No to je dost slečno Lukešová, přispala jste si?‘‘ spustí na mě Olemarreová, spolu s Moracciovou jako dozor. ,,Omlouvám se,‘‘ skloním nos až k zemi a držím se za bok, ve kterém mě nesnesitelně píchá a musí to asi působit dost komicky, protože ostatní tím rozesměji, Olemarreové zacukají koutky, jenom Moracciová zhnuseně a pohoršeně nakrčí nos: ,,Však ony tě ty legrácky přejdou,‘‘ zabrejlí na mě ,,a vy tady na co čekáte? Do autobusu!‘‘ ,,To se ti povedlo,‘‘ ukáže mi kamarádka palcem jedničku a já i po tomhle ránu se nemám sílu na ni kvůli té fotce zlobit.

V Ravenně nás autobus vyloží u nenápadné ubytovny, kde se máme rozdělit po skupinkách po pokojích. ,,Héj,‘‘ začnou na nás zuřivě mávat blond twins a já se okamžitě dívám jinam. ,,Heh,‘‘ udělá Mia když to uvidí ,,mám takovej špatnej pocit že nám stejně nic jiného nezbyde.‘‘ ,,To neříkej ani ze srandy,‘‘ varuju ji tiše. ,,A dámy, vy můžete být tady do čtveřice,‘‘ zákeřně nás postrčí dobromyslná Olemarreová z druhé strany k blonckám. ,,Sqělý,‘‘ libuje si Carria a Elisa si to mete za profesorkami vybrat nám pokoj. ,,Tak to je luxus,‘‘ uchechtnu, když vstoupím do cimry, tapety se pomalu ale jistě odchlipují od stěn a mimo postelí tady jiný nábytek není, pokud pominu polorozpadlou skříň. ,,Nějaký problém, slečno Lukešová?‘‘ ozve se za mnou jedovatý hlas a já protočím oči v sloup. ,,Všechno tak jak má být,‘‘ odseknu sladce. ,,No to doufám a příště neotáčej ty oči v sloup,‘‘ stejně sladce mi odpoví Moracciová a zabouchne za námi dveře, tak že nevypadnou z pantů. ,,Jak mohla vědět že sem koulela očima?‘‘ nechápu. ,,Asi ti vidí skrz hlavu,‘‘ prohlásí nevzrušeně Mia a začne si přebalovat věci z krosny do malého batůžku. ,,Hm,‘‘ udělám nenadšeně a zkusím vylézt na patrovku. Nejenže důmyslný návrhář jaksi zapomněl na žebřík, navíc postel od stropu dělí něco přes půl metru. ,,To vypadá slibně,‘‘ posadí se Elisa na svou postel a sleduje moje marné snažení dostat se nahoru. ,,Tak mi poraď,‘‘ odseknu vztekle. ,,Já tě vyhodím,‘‘ nabídne mi Carria aktivně a já svolím. ,,Tak tři,‘‘ chytne mě za nohu ,, dva, jedna- teď!!‘‘ Určitě sem nepočítala s tím že křehká blondýnka zabere silou připomínající parník, takže v prvním momentu se třísknu hlavou o strop a v druhém se narazím boky na pelest. Nutno říct že ale zakotvím v posteli. ,,Aúúúúúúúú!!!!‘‘ skučím jak výr velký a nevím jestli se mám držet za hlavu či za bok, ty tři dole se lámou smíchy.

Nakonec z toho vyleze modřina tak velká, že mám pocit jako bych měla na hlavě mít klubající se roh. ,,Ty si jako,‘‘ začne Mia bublat do kelímku od McDonalda, ve kterém si obě neseme vychlazenou Pepsi, přičemž já si ten svůj přiložím na postižené místo. ,,Vyliješ to,‘‘ upozorní mě, když se kelímek povážlivě nahne. ,,Spíš ty,‘‘ usměju se ale radši ho sundám, pohrom už bylo dneska dost. ,,Děvčata dávejte přece pozor,‘‘ napomene nás průvodkyně se snahou něco do nás nahustit o historickém centru Ravenny. ,,No tak děvčata,‘‘ zapitvoří se na nás Dave. ,,Poslouchej děvče,‘‘ stáhne mu kamarádka kšiltovku až na nos.

Další cestu vykonáme pěšky až k bazilice San Vitale podobni muslimům na cestě do Mekky, jak se trefně vyjádří Flavio. ,,Aspoň tam bude chládek,‘‘utěšujeme se s Miou navzájem, ač podzimní přesto horké slunce neúprosně praží do dlážděných ulic. ,,Já už to kácím,‘‘ zuje si kamarádka sportovní sandále, spojí oba pásky a pohupuje si s nimi do rytmu chůze. ,,Já už nemůůžu,‘‘ zavyje Elisa a zaparkuje na obrubníku u záhonků. ,,Si sundej boty,‘‘ poradí jí Mia čile. Blondýnka na ni vytřeštěně zaciví: ,,Sundat si boty?? To mám jít jako bosky??‘‘ ,,Ty si fakt blonďatá,‘‘ zamumlá Mia potichu a vykračuje si to dál.

Nakonec dne dostaneme rozchod, přičemž se máme do šesti dostavit na ubytovnu. ,,Můj cíl cesty je jasný,‘‘ mrknu na Miu a požitkářsky si to zamířím k moderní kašně z oranžovohnědého kamene. ,,Chytrá holka,‘‘ pochválí mě kamarádka. S úlevou vlezu do mělké strouhy, která odvádí vodu z vodotrysku až kus do středu náměstí. ,,Úúúžasné,‘‘ zasyčí za mnou Mia spokojeně a já se málem složím, kamarádka stojí s nahrbenými zády uprostřed kašny a nechává si kolem kotníků šimrat nohy ledovou vodou. ,,Neříkám nic,‘‘ uznám pobaveně ,,nechceš zkusit masáž od vodotrysku?‘‘ ,,Jsi ještě chytřejší než sem myslela,‘‘ přizná mi a naštráduje si to k vodotrysku. ,,To si děláte legraci,‘‘ zahřmí za námi najednou někdo hodně naštvaně. Líně se otočím, abych ztuhla při pohledu na strážce zákona s dokonale brunátným obličejem. ,,Okamžitě vylez z té vody,‘‘ přisápe se k Mie, ta na mě mrkne jediným poplašeným pohledem a okamžitě bere nohy na ramena. ,,Stůůj!!‘‘ rozkřikne se polda na celé náměstí, všechny zraky jsou najednou upřeny na dvě holky s bosýma nohama, zanechávající za sebou mokré ťápoty. Zvolníme až kousek před ubytovnou, Moracciové by bylo určitě podezřelé kdybychom doběhli příliš udýchaně. ,,Ty Noro,‘‘ prohlásí Mia zadumaně ,,a víš že mi bylo divný že se tý kašně všichni vyhýbali obloukem. . . . ‚‘‘ ,,Čím to asi bude,‘‘ připojím se pobaveně. ,,No to. . . .‘‘ chce něco říct, ale to už sme před ubytovnou a Mia se zarazí, načež se v jejích očích usídlí nadšený výraz. Pohlédnu tím směrem a zarazím se taky, víceméně ovšem spíš smíšenými pocity. Na hřišti vedle budovy si totiž krátí dlouhou chvíli další třída z Latiny a já nemůžu přehlédnout Marca v červeném tričku a kraťasech s míčem v ruce na jedné straně hřiště a Enriqueho na druhé.

,,Lááá, láá, láááááááááá,‘‘ piští Mia rádoby umělecky v koupelně. ,,Buď potichu prosímtě,‘‘ požádám ji otráveně a zvýším hlasitost přehrávání mptrojek, Billy Talent si násilím razí cestu do mých uší. ,,Noruš?‘‘ upře na mě psí zrak Carria, když odtrhne oči od tlustého románu v červených deskách ,,nemohla bys to trochu zeslabit? Nemůžu se soustředit.‘‘ Blondýnka to určitě myslí dobře, její slova ve mně ovšem vyvolají bouřlivou reakci. ,,Fajn, servu si sluchátka z uší ,,jistěže si to můžu zeslabit, můžu to vypnout úplně a ty ječ Mio, jen se vyječ, pohodička největší‘‘- při těch slovech zapadnu na balkón (jaká to vymoženost) a protože poslední slova zařvu dost hlasitě, spolužáci odcházející na večeři mě nemůžou přeslechnout a pobaveně zvedají hlavu. Mezi nimi i Marco. ,,Nazdar,‘‘ zaculím se napůl kysele napůl normálně, když ukáže bílé zuby v pobaveném úsměvu. Jeho reakce na pozdrav mě trošku překvapí, skočí na trávník pod balkónem, dramaticky si poklekne na jedno koleno, chytne se za hruď a pateticky zadeklamuje:
,,Mluví.
Zkus ještě něco říct, můj anděli.
Vznášíš se nade mnou jak posel z nebe,
jsi stejně čarokrásná jako on,
když osedlá si bílý obláček
a tiše pluje lidem nad hlavou,
že všichni strnou a s očima v sloup
zírají užasle na vzácný div.‘‘
,,To asi šilháš,‘‘ prozradí mu kolemjdoucí Enrique zlomyslně, Marco si ho nevšímá a dál divadelně zírá na balkón. ,,Hm,‘‘ udělám jako že přemýšlím a spustím: ,,ach Romeo, proč jsi jen Romeo? Čemu dnes říkáme růže, co s jiným jménem by též sladce vonělo. . . ‚‘‘ ,,Víš čemu dnes říkáme růže?‘‘ otáže se mě Dave balancující s míčem pod krkem a ukáže na chcípliny podél budovy. ,,Burani,‘‘ okřikne je Marco a mě dodá s omluvou: ,,Nemají smysl pro romantiku.‘‘ ,,Nj, zatvrdlé a natvrdlé hyeny jednadvacátého století,‘‘ usměju se. ,,Co??‘‘ ozve se Mia za mnou a nakoukne ven ,,to bylo na mě?‘‘ Mrknu na Marca- jeho výraz mluví za vše. ,,Nikdo se nebude opovažovat říkat mi hyeno,‘‘ vleze za mnou na balkón ,,nebo budu zpívat!‘‘ ,,Ne,‘‘- skočí mi Marco do řeči a pobídne ji ke zpěvu. Mia se nadechne a já ve zlém očekávání si přitisknu ruce na uši. ,,Lááááá, lááá- lááááááááááááááá!!!!‘‘ Poslední tóny už dokvičí fistulí intenzity sirény, vlevo i napravo od nás se začnou objevovat lidé na balkónech, mrknu se dolů na Marcovu reakci- a zírám na prázdný trávník.

,,Fakt by mě zajímalo, kdo tohle vymyslel,‘‘ brblá Elisa před zrcadlem a češe si svoje blonďaté vlasy. ,,Kdo asi,‘‘ ušklíbnu se ,, jedině Moracciová.‘‘ ,,Na tom něco bude,‘‘ souhlasí Mia a konečně opustí koupelnu. ,,Jdete už někdo?‘‘ přetáhnu si přes hlavu červenou klokánkovou mikinu a postavím se do dveří. ,,Wait for me, please,‘‘ zašprechtí Carria. Dolů do společenské místnosti sjedu po zábradlí, uvnitř už maturanti pod taktovkou Moracciové odtáhli stoly ke stěnám a ze židlí vytvořili kruh. ,,Jste tu všichni?‘‘ zatleská profesorka když obsadíme židle a osobně nás všechny překontroluje podle seznamu! ,,Není ona nějaká to…..‘‘ šeptne mi Mia do ucha. ,,Je,‘‘ přikývnu. ,,Takže,‘‘ doprostřed kruhu si stoupnou dvě holky, podle vzhledu patřící nerozlučně k sobě, tipovala bych je na nějaký skautky nebo tak. A moji domněnku hned potvrdí: ,,No takže my jsme si pro vás přichystali pár her, co jsme kdysi hrály ve skautu. . .‘‘ Marcova třída v čele s Enriquem se odbojně rozvalí na židlích, ani se jim nedivím. ,,Zahrajem si člobrďo,‘‘ vyštrachá někde první skautka obrovskou polystyrenovou kostku s puntíky a rozpočítá nás na čísla. Nakonec je to docela výtlem, figurky jsme my sami a v podstatě jen čekáme až padne naše číslo. ,,Pět,‘‘ hodí druhá skautka Priscilla kostkou, která se zastaví na číslici pět a na mě si s žuchnutím sedne mírně zavalitá holka. ,,Žiješ?‘‘ otočí se na mě když nenápadně zaúpím. ,,Pohoda,‘‘ dostanu ze sebe a snažím se přenášet váhu pod tíhou, stejně marně. ,,Pět,‘‘ ozve se asi po pěti minutách a holka odkráčí vedle, kde ji už záporně vítají. ,,Tři,‘‘ hodí skautka konečně moje číslo a já se můžu přemístit o tři židle vedle, na hromadu asi pěti lidí na židli, kde sedí úplně dole Enrique. ,,Chacha,‘‘ udělám zlomyslně a žuchnu na ně, chudák Rossi musí mít už pěkně otlačené nohy. Bohužel další trojka padne hned poté, s lítostí opustím davovou židli. A tak nějak to jde dál, než Flavio oběhne celý kruh a stane se tak vítězem.

,,Náhodou to byla sranda,‘‘ brání Elisa hru, když máme deset minut do večerky. ,,A tak jo,‘‘ uznám, když si vzpomenu na Enriqueho. Elisa mi zřejmě čte myšlenky: ,,A viděli ste chudáka Rossiho když seděl asi pod šesti lidma?‘‘ ,,Náhodou jo,‘‘ zazubím se. ,,Se nesmějte,‘‘ okřikne nás Mia. ,,Ta jeho bejvalá… . .Růžovka že? TA tady není?‘‘ ,,Ne,‘‘ potvrdí jí Mia naprosto přesně. ,,Prej potratila,‘‘ přijde s novinkou jedna z blondýnek. Podívám se na Miu. ,,Jo, je to tak,‘‘ nadechne se kamarádka. ,,Je to surovec,‘‘ přidá se Carria ,,slyšely jste to že ji prý zmlátil, když mu to řekla?‘‘ Ne jen slyšely, dokonce viděly, opravím ji v duchu a zajímalo by mě kudy se tahle informace dostala na světlo boží. ,,Není to surovec,‘‘ opraví ji nebezpečným hlasem Mia. ,,Že není?‘‘ jsou blondýnky překvapené ,,když zmlátil těhotnou holku, se kterou čekal vlastní dítě??‘‘ ,,Mio,‘‘ pokusím se kamarádku uklidnit ale moje slova zaniknou v jejím řevu: ,,Držte už huby!! Copak smyslem vašeho ubohého života je roznášet drby?? Je pravda že ji zmlátil, ale neuvědomoval si co dělá a to ho omlouvá! Tak si to laskavě uvědomte vy blonďatý husy!!‘‘ ,,Slečno Legrandová, co tady řvete?‘‘ vejde dovnitř Olemarreová zkontrolovat nás na večerku. Mia ji propálí jediným pohledem, prosmýkne se kolem ní a zmizí na chodbě. ,,Běžte už spát holky,‘‘ doporučí nám profesorka a zhasne. Zůstanu stát s pyžamem v ruce uprostřed pokoje v dokonalé tmě. ,,Ona to tak nemyslela,‘‘ špitnu ve snaze Miu vytáhnout z bahna, blondýnky se ovšem nebaví ani se mnou.

Ráno je i vzhledem k otevřenému oknu v pokoji dost chladno, víceméně ale za to může napjatá atmosféra. ,,Kam ses zdejchla včera?‘‘ zeptám se když Carria s Elisou zmizí na snídani. ,,To je jedno,‘‘ mávne rukou, vím že se vrátila dost dobře po půlnoci. ,,Asi sem to trochu přehnala,‘‘ usoudí s hlavou sklopenou. ,,V podstatě jsi řekla na plnou pusu to co si myslíme všichni,‘‘ usoudím. ,,Ach jo,‘‘ udělá a začne si balit batůžek.

,,Dámy to snad nemyslíte vážně,‘‘ přiblíží se k nám Olemarreová a tváří se dost výhružně. Sedíme s Miou a pár holkama ve vyvýšeném výklenku hradeb a je pravdam, že stará zeď pod námi se lehce drolí, zato poskytuje slušný chládek vzhledem ke svému stáří. ,,Paní profesorko já už nemůžu,‘‘ upře na ni Mia psí oči a kolem úst Olemarreové zahraje úsměv, než se ovšem objeví Morraciová. ,,Kdo jiný než Legrandová a Lukešová,‘‘ utrousí i přes to, že za námi sedí dobře šest dalších holek ,,vaše chování tady už překračuje všechny meze.‘‘ Odmlčí se a já bůhvíproč dostávám záchvat smíchu. ,,Navrhuji vám napomenutí,‘‘ pokračuje dál ,,a vaši rodiče by se měli důkladně zamyslet nad tím, kde udělali chybu ve výchově svých dětí.‘‘ ,,My máme napomenutí,‘‘ zalyká se Mia smíchy při té myšlence. ,,No to je sqělý,‘‘ usměju se kysele, už předem vím jak se bude tvářit výchovná poradkyně spolu s tříďasem, až se vrátím na uzavření prvního pololetí do česka. ,,Norušo co ty vyvádíš, to už překračuje všechny meze,‘‘ zavrtí moudře Marco hlavou a vezme mě kolem pasu. ,,Hlavně že ty si úplně svatej co?‘‘ zvednu obočí. ,,Nevidíš tu svatozář?‘‘ ukáže si na hlavu. ,,Nevidím,‘‘ odpovím popravdě. ,,Že bych si ji dneska zapomněl vzít,‘‘ zašátrá si rukou po hlavě, aby se ujistil, že svatozář opravdu nemá.

,,Ó jak mě bolí nohy,‘‘ svalím se na Miinu postel, protože na tu svou už nemám sílu se vyšplhat. ,,Héj,‘‘ ukáže kamarádka na zaprášené botasky, které už stihly udělat na bělostném povlečení menší stopu. ,,Se omlouvám,‘‘ zatvářím se kajícně a zvednu se. ,,Já nechci jet zítra domů,‘‘ zamračí se Mia při pohledu na batoh zakopaný pod postelí. ,,Asi budeš muset,‘‘ udělám útrpný pohled. ,,Kde ty to vlastně bydlíš??‘‘ ,,V jedné rodině,‘‘ odpoví mi docela neochotně ,,a už jenom kvůli tomu se mi vůbec nechce. Starej chlastá jak Dán, vždycky když přijde domů tak se snažím abych mu nemusela na oči, ale ta jeho manželka je celkem fajn, když zrovna nevyšiluje kvůli starýmu, taková ne mladá paní to je, děti nemají.‘‘ ,,Ale jinak ty nejsi Italka ne?‘‘ zamračím se ,,podle jména bych tě tipovala na Francouzku.‘‘ ,,A tipovala bys správně,‘‘ roztáhne pusu do zubatého úsměvu,, je suis francais.‘‘ ,,Frrancé,‘ zaráčkuju ,,taky sem se kdysi učila fráninu, než mě to přestalo bavit.‘‘ ,,Náhodou fránina je pěkná,‘‘ brání Mia svůj rodný jazyk ,,zato čeština zní pěkně přřříšerně a Češi sami o sobě jsou ještě horší.‘‘ Neubráním se tomu hodit po ní polštář.

Zrovna se chystám vyměnit si tričko a tepláky za zelenou noční košilku, když do pokoje nakoukne jedna z maturantek, tuším že se jmenuje Corina. ,,Holký,‘‘ přivře za sebou opatrně dveře, aby ji nikdo z chodby neslyšel ,,v jedenáct na třináctce, to je na druhé straně třetí dveře zleva jasný?‘‘ Mia na ni podezřívavě zabrejlí, ale to už je Corina pryč. ,,Ne že by se mi někam chtělo,‘‘ zašklebím se a schovám tričko s tepláky do batohu, ,,ale nebyl by to špatnej pocit udělat něco Moracciové před nosem?‘‘ ,,No já nevím,‘‘ zaváhá kamarádka, ale zjevně už je přesvědčená.

Za dvě minuty jedenáct se zvednu jako že jdu na záchod, ale na to čekám na Miu, která se připlíží za pět minut. ,,Mám pocit že dole někdo stál,‘‘ skočí si na onu místnost a mluví ke mně přes dveře. ,,Zato já mám pocit že bloncky ještě nespali,‘‘ ucedím kysele. ,,Myslíš že by byly schopný jít za Moracciovou?‘‘ podívá se pochybovačně do zrcadla a umyje si ruce. Pochmurně přikývnu. ,,To ne,‘‘ nevěří mi Mia, zkontroluje čistý vzduch a plížíme se dál do druhé strany budovy. Ani nemusíme počítat dveře a mžourat na cedulky s čísly pokojů, podle rachotu a častých výbuchů smíchu totiž ty správné dveře najdeme okamžitě. ,,Jdem,‘‘ povzbudí se kamarádka a stiskne opatrně kliku. V mžiku se protáhnu škvírou dovnitř, zdá se mi to nebo šel někdo venku po schodech? ,,No už sem si říkal kde se flákáš,‘‘ přitáhne si mě Marco k sobě z postele naproti dveřím, stulím se někam pod jeho rameno, hlavu si položím na hrudník a konečně mám pocit bezpečí a jistoty. Z postele skoro vedle dveří se na mě spokojeně zubí Mia vedle Enriqueho pod jednou peřinou, Rossi si právě notně přihýbá z láhve, vedle nich sedí další holky a kluci nasáčkovaní po celém pokoji. ,,No jéé, tady někomu krásně voní vlasy,‘‘ zaboří Marco nos do mých vlasů. ,,Babycare.‘‘ ,,Co to?‘‘ užasne. ,,To je šampon, Babycare.‘‘ ,,To je pro prcky ne?‘‘ ,,No a?‘‘ pobouřím se. ,,Nic nic pohodička klídeček,‘‘ uklidňuje mě a podá mi Absinta. ,,Nechci,‘‘ odstrčím jeho ruku, předá flašku dál. ,,Tak to fakt ne,‘‘ vybuchne smíchy Mia, které něco šeptá do ucha Enrique a podívá se naším směrem, předvedu mu takový ksicht, že tím rozesměju i Corinu, opile se krčící pod nimi. ,,Nevšímej si ho,‘‘ pošeptá mi Marco do ucha. ,,To jde těžko,‘‘ povzdechnu si, když v tom Dave sedící nejblíž u dveří znehybní. ,,Hej ticho!‘‘ okřikne nás s prstem na ústech a naslouchá u dveří. Všichni ztuhneme. ,,To zní jako. . . .‘‘ nahodí Flavio a nemusí pokračovat, všichni víme koho tím myslí. ,,Zalezte!‘‘ poručí nám Dave a sám bere roha do skříně. Marco mě nadzvedne a otočí se do polohy ležmo, přičemž nadzvedne peřinu. Okamžitě pochopím co tím myslí, přitisknu se na něho ve snaze být co nejmenší a nechám si malou skulinku na dýchání a sledování situace. ,,Dobrý?‘‘ šeptne Marco pod peřinu a položí mi ruku kolem pasu. ,,Pohoda,‘‘ chystám se odpovědět, jenomže v tu ránu se dveře otevřou dokořán. ,,Zdá se mi to nebo tu slyším dívky?‘‘ klouže Moracciová baterkou po obličejích. ,,Co se děje,‘‘ zahuhlá rozespale Enrique a já tu nebýt celou dobu, tak bych mu tu rozespalost věřila, i profesorka se zatváří nejistě. ,,Nikdo tady není,‘‘ přidávají se i ostatní obyvatelé pokoje a Moracciová zacouvá zpátky do dveří, když se zpod něčí postele ozve dusivý dívčí smích. ,,Tropíte si ze mě žerty!‘‘ vybuchne profesorka, rozsvítí a nakročí si to k posteli, odkud se ozval a ještě ozývá smích. ,,Vylez,‘‘ poručí vysmáté a hlavně zchlastané Corině ,,všichni vylezte a okamžitě!!‘‘ Svou miniaturní skulinkou sleduju rozpačité a vychlámané spolužáky a napadne mě, že jak se profesorka dozví kde jsem zůstala tak bude zuřit ještě víc. Chystám se opustit vyhřátý Marcův pelíšek, ale jeho majitel mě sevře do náruče abych se nehýbala a neprozradila se tak. ,,Lež,‘‘ šeptne když se Moracciová věnuje Corině. ,,Ty jsi pila,‘‘ vydechne šokovaně, když inhaluje spolužaččin dech. ,,Běžte do svých postelí,‘‘ obrátí se příkře ke všem, ,,dořešíme to na snídani.‘‘ Jediní Dave ve skříni, Mia pod Enriqueho peřinou a já jsme zůstali na svých místech. ,To bude průůser,‘‘ odváží se zaúpět spolužák asi po deseti minutách. ,,Jdem?‘‘ vystrčím hlavu. ,,Ještě ne,‘‘ rozhodne Mia a někdo další se k ní přidá: ,,To je blbost teď bude někde tady hlídat.‘‘ Uvelebím se pohodlněji s hlavou už na vzduchu a okamžitě usnu.

,,Vstávej,‘‘ zatřese se mnou kamarádka nešetrně a tím mě probere ze snu. ,,Teď?‘‘ zívnu rozespale a zvednu se. ,,Ty už jdeš?‘‘ vzbudím tím Marca. ,,Bohužel,‘‘ odpovím lítostivě, hned bych tady s ním zůstala. ,,Spi dál,‘‘ líbnu ho na čelo jako miminko, zamračí se a našpulí pusu. Další polibek tedy inkasuje na ústa a v polospánku mě obejme kolem krku, tím víc se mi tady chce zůstat! ,,Nechte si to na jindy,‘‘ odtrhne mě Mia opět nešetrně a otevře dveře. ,,Dobrý?‘‘ objeví se za námi Dave, spoluúčastně mrkne a odkráčí si to někam pryč. ,,Běž do pokoje, přijdu za chvilku,‘‘ pošle mě Mia napřed a zapadne na toalety. Sotva se téměř bez problémů dostanu do svojí studené postele a zachumlám se až po bradu, dovnitř zapadne Mia a v tu ránu opět usnu.

Ráno se cítím jak po ráně palicí, div že nevezmu o roh koupelny. Podívám se do zrcadla a mám tendenci uskočit, zírá na mě podivné individuum s rozcuchanými vlasy, kruhy pod očima, pusou dokořán od zívání a pěkně vybarveným cucflekem na krku. ,,No to je sqělý,‘‘ zamumlám a přejedu si modřinu prstem ,,Mio nemáš šátek??‘‘ ,,Holky,‘‘ nakoukne dovnitř Olemarreová a zabrousí pohledem i do otevřené koupelny, hned si překryju krk dlaní jako že se škrábu za krkem a zatvářím se rozpačitě. ,,Včera na třináctce byl mejdan nevíte o tom něco?‘‘ S pohledem v zemi zavrtím hlavou, profesorka naštěstí sleduje Miu, která lže jako když tiskne: ,,Ne to fakt ne paní profesorko.‘‘ ,,To se mi ulevilo,‘‘ oddychne si upřímně a odejde. ,,Ne vůbec ne,‘‘ opakuju po Mie, bloncky tu naštěstí nejsou. ,,Mám takovej provinilej pocit,‘‘ přizná a začne se převlíkat z pyžama. ,,Já větší,‘‘ ukážu jí modřinu na krku, celá vysmátá mi hodí batikovaný šátek.

Po snídani, na které Moracciová dštila síru a oheň s výhružkami o opouštění našeho ústavu, si sbalíme batohy a čekáme na koráb silnic, který by nás měl odvézt domů. ,,Matka nás odveze domů, v Latině prej prší,‘‘ vyřídí mi Enrique přicházející za Miou. ,,Mazec,‘‘ ocením jeho informaci zdviženým prstem. ,,Héj Lukešová,‘‘ křikne na mě Priscilla, ,,máš se prej vrátit.‘‘ Znechuceně dojdu dolů do haly, kde na mě čeká Moracciová s kýblem s vodou a gumovými rukavicemi. ,A proč zrovna já?‘‘ vzepřu se. ,,Za vaše drzé chování,‘‘ vrátí mi jedovatý tón i s úroky a odejde.

,,Jélene, voči máš zélené. . .‘‘ nakráčím si to s falešným zpěvem na ony místnosti a zaposlouchám se. Zdá se mi to nebo si tu někdo falešně pohvizduje? Marco se zakloní do dveří, aby viděl na přicházející a obličej se mu rozjasní: ,,Co ty tady??‘‘ ,,Tys vyfasoval záchody?‘‘ ,,Ráno od Moracciové, že sem zapomněl pozdravit,‘‘ ušklíbne se. ,,Dobrej důvod,‘‘ musím uznat a vyhoupnu se na okenní parapet. ,,Tys přišla pracovat ne?‘‘ prohne si bolavá záda. ,,Já počkám až do doděláš,‘‘ ukážu na kýbl. ,,Omyl dámo,‘‘ předvede zazubení ,,já už jsem hotov.‘‘ ,,A proč tak spěcháš,‘‘ zvednu oči v sloup a navleču si rukavice. ,,Hotov se všema,‘‘ doplní. Ztuhnu: ,,To jako fakt? Aktivisto díky ti,‘‘ obejmu ho kolem krku a vtisknu polibek. ,,Co bych pro tebe neudělal,‘‘ pohladí mě po vlasech, ovšem v rukavicích s pěnou. ,,Nápodobně,‘‘ zazubím se a mrsknu po něm plnou hrst pěny. ,Ááá,‘‘ zařvu když dostanu zásah do očí a Marco se zkroutí v křeči smíchu. ,,Ty zrádče,‘‘ supím vzteky, naberu si plné dlaně a hrozivě se přiblížím k němu. ,,Nééé,‘‘ kryje si hlavu v koutě ,,já nechci nech mě prosíím. . . . ‚‘‘ ,,Až potom,‘‘ vychutnám si ho a rozpatlám mu pěnu po vlasech. ,,Sadistko,‘‘ zhrozí se při pohledu do zrcadla. ,,Náhodou ti to sluší,‘‘ uznám se smíchem. ,,Jistě,‘‘ likviduje spoušť v umyvadle ,,mokrej efekt. . . ‚‘‘

,,Na co máš vlastně ten šátek?‘‘ zajímá ho v autobusu, když Mia se s omluvou usídlila u Enriqueho. Odkryju jen část, aby přesně viděl na cucflek, nyní hrající do barvy mezi modrou a fialovou. ,,Pěkný,‘‘ ocení to hvízdnutím ,,že by na noc pouštěli bernardýna?‘‘ ,,Ty si ze mě pořád musíš dělat srandu,‘‘ praštím do někam pod rameno, tím víc se ale směje: ,,No dobře no, možná to omezím a za tohle se ti hluboce omlouvám. . . ‚‘‘ Vzápětí mi předvede jak moc hluboce se omlouvá a já nemám sílu se na něj zlobit.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Příběh:
PRŮZKUMN Ý LET

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 1


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Špagetový princ- 6.část" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Špagetový princ- 6.část
Od: ruby - Thursday, 06.09. 2007 - 15:57:55
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Na nový díly se vždycky těšim, páč to má fakt spád ,-)

Abych to nemusela číst celý z monitoru, vždycky si to vytisknu a čtu to cestou z práce, tak to dělám se všema delšíma textama.


[ Odpovědět ]


Re: Špagetový princ- 6.část
Od: epos06 - Friday, 07.09. 2007 - 15:58:49
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Tak tohle je nejvtipnější část.


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
44 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund